Březen 2010

1. Hurááá, jedem do školy

29. března 2010 v 21:12 | Beltrix |  Pobertové a jejich osudy
1.Kapitola

"Haló, Jamesi, vstávej!" jemně se mnou někdo zatřásl. ,Hm, kdo mě to zase budí, vždyť je ještě brzy.´ Pomyslím si ospale. Během chvilky se rozespale posadím na posteli a zkouším si vzpomenout na ten krásný sen o mé nové škole - o Bradavicích. ,No jo, vždyť já dneska jedu poprvé do té nejlepší školy čar a kouzel! Jak jsem na to jenom mohl zapomenout? Ani se nepodívám na budík a rychle se začnu oblékat. Už za pět minut jsem umytý, oblečený a taky velmi hladový.
 "Jimmy, nemusel jsi tak spěchat, je teprve půl sedmé. Jenom jsem se tě chtěla zeptat, jestli už máš zabaleno a co budeš chtít ke svačině." Oznámila mi máma a já začínám mít vztek. Několikrát se zhluboka nadechnu a pak již skoro klidným hlasem řeknu:
"Zabaleno mám už od minulého týdne, co tady byly holky a co mi dáš ke svačině to mi je srdečně jedno, jenom ne hermelínovou pomazánku, víš, že tu nesnáším. Mám jen jedinej problém, nevím, kde je Herkul."
Abyste tomu rozuměli, těmi holkami myslím moje nevlastní sestřičky. Jsou tři: Bella, té je čtrnáct, je z nás nejstarší a taky si myslí, že je nejchytřejší, děsně se na mě vytahuje, ale je s ní sranda a nechodí pořád žalovat tatínkovi. Cisse je stejně jako mně jedenáct a je to blondýna- tím je řečeno vše. A Andromedě bude deset, je to tátův mazlíček, ale její máma a její nevlastní táta jí moc rádi nemaj, je prej moc dětinská a to praví Blackové nikdy nejsou. Maj pořád takový blbý kecy.
A kdo je Herkul? Herkul má být prý sova, ale vzhledem k jeho inteligenci bych si myslel, že je to nějaký kříženec blbce obecného. Sovy přece mají být chytré, nebo ne? A tohle zvíře je zvědavý ledatak, kolik toho s ní. No to jsem se zase rozkecal, radši bych měl jít na snídani.
Á tady to voní, jako vždy po ránu se mi naskytne stejný obraz. Táta sedí u stolu, čte si noviny a v hrnku mu zatím chladne kafe. Máma mi vaří kakao a dělá palačinky. Tak, teď už vím, co to tady tak krásně voní.
"Dobrý ráno, tati," pozdravím taťku a sednu si na svoje místo. Nasnídám se a vydám se zpátky do pokoje. Přemýšlím o nové škole, o přátelích, které potkám prostě o všem. Pak pro mě přijde mamka a já se ani nenaděju a už vystupuju z našeho postaršího autíčka. Jsme v Londýně u nádraží King´s Cross.
Stojíme v nádražní hale a já marně hledám nástupiště 9¾. Nikde ho nevidím. Vidím jen nástupiště 9 a 10. ´Počkat, co to říkala nedávno Bella? Mluvila o tom, že se musí projít nějakou přepážkou čí čím. No jasně, už to mám!
Podívám se na tátu a ten jakoby tušil na co myslím, kývne hlavou. Rozběhnu se a čekám náraz do zdi, ten nepřichází. Náraz sice jo, ale do jedné hezké zrzky se zelenýma očima.
,, Promiň, neviděl jsem tě," vykoktám rozpačitou omluvu. Ta holka se zvedne, usměje se a odběhne ke svým rodičům a nejspíš sestře. Já jdu k našim, kteří se pohledem na mě dobře baví. Najednou na mě někdo vybafne a já skončím zase na zemi.
"Ale no táák vstávej, nebo nastydneš a ty přece nechceš zmeškat první školní den kvůli rýmě, že Jamesíčku?" Grrr, já tu Bellu jednoho dne zabiju, takhle mě děsit! Jen počkej, to si vypiješ.
"A propo, myslím, že takhle tu holku FAKT nesbalíš," chystám se jí něco pěkného odpovědět, když se do toho vmísí jako obvykle máma.
"Jamesi, ty buď ve škole hodný, nepouštěj se do žádného nebezpečí a poslouchej Bellu, je to tvá starší sestra, jasné? A ty na něj dávej pozor a měj se hezky, Bellatrix."
Pak mi dá pusu na obě dvě tváře a táta mě obejme. Taťka mi ještě nacpe do vlaku kufr a pak už se rozjíždíme já mávám rodičům dlouhou dobu, dokud se mi neztratí z očí. Po tváři mi steče slza. Ségra mi lehce prohrábne vlasy a řekne:
"Běž si najít kupé. My s Cissou budeme někde vzadu u Zmijozelských, když ti bude hodně smutno tak přijď," pak spěšně odkráčí. Má pravdu, najdu si nějaké kupé. Po půlhodině hledání mě opouští naděje, tohle je poslední vagón, kromě toho zmijozelského, kde sedí sestřičky. Já to ale zvládnu sám! A hele, štěstí se na mě usmálo tady je jedno skoro volné sedí tady jen jeden kluk. Nejspíš taky prvák, vypadá trochu nervózně. No nic otevřu posuvné dveře a zeptám se:
 "Je tady volno?" když přikývne posadím se a začnu konverzaci.
"Ahoj, já jsem James Potter, a ty?" povzbudivě se na něj usměju, ale on na chvilku jakoby ztratí řeč, pak ze sebe konečně vypraví:
"Sirius Black," teď pro změnu ztuhnu já, počkat Black? Vždyť Bellatrix má příjmení Balcková a nedávno mi povídala o nějakém jejím nevlastním bratranci, takže tohle je on. No skvělý, příbuzný mám opravdu všude.

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

"Pán musí vstávat, dnes pojede do Bradavic," mumlal mi náš domácí skřítek do ucha. Konečně se mi podařilo vzbudit se a následně vstát. Oblékl jsem se a upravil. Pak jsem sešel dolů do jídelny na snídani.
Matka mě přejela hodnotícím pohledem a otec si mé přítomnosti ani nevšiml, jako vždy. Regulus ještě určitě spí, zatímco já musím už dávno vstát. No jo, svět není spravedlivej. Jenže já už jedu do školy, zatímco Regulusek bude ještě nějakou dobu za maminčinou sukní!
"Jez alespoň trochu slušně a nemlaskej!" napomene mě už poněkolikáté matka. Zajímalo by mě proč je jejím mazlíčkem zrovna Regulus a ne já. Já jsem přece starší! I když je to vražedkyně a baví ji někoho mučit, tak stejně je to moje máma! Radši nechám toho přemýšlení a zaposlouchám se do dlouhého a nudného proslovu otce o tom, jak se mám chovat ve své koleji - Zmijozelu. Nechápu proč se s tím tak počítá, že se dostanu zrovna tam.
"Siriusi Blacku, posloucháš mě?!" vyjede na mě zostra můj milovaný tatínek. Omluvně se na něj podívám, ale jeho to nezajímá, povýšeně mi poručí:
"Běž si do svého pokoje pro věci, oblékni se a pak přijď sem!" radši ho poslechnu, protože vypadá fakt hodně naštvaně.
Během chvilky jsem zpátky a otec, už oblečený na cestu, mi podá ruku pevně se jí chytím a pak mě přepadne ten dusivý pocit a konečně jsme na místě. Nádraží King´s Cross. Přímo přede mnou stojí krásná červená lokomotiva.
"Běž a najdi si kupé. A nezapomeň, jak se máš chovat. Na starosti tě má Bellatrix, tak jí nepřidělávej starosti," s těmito slovy se jeho rodiče přemístili zpátky domů. Smutně si povzdechl. To už se k němu blíží Narcisa.
"Ahoj, Siriusi, kde máš rodiče?" ptá se zvědavě a já musím přiznat, že někdy tu její zvědavost nesnáším. No, jo i když ona to taky nebude mít lehký, slyšel jsem, jak se rodiče baví, že si bude brát Luciuse Malfoye, pěknej idiot. Hm, asi bych jí měl na otázku odpovědět.
"Museli se nutně vrátit domů," není to tak úplně pravda. Nutně se vrátit NEMUSELI. Smutně se na mě podívá a já vím, že ona ví. Potřese blonďatými kudrlinami a zase odběhne k rodičům. Hm, teta Druella, strýc Orion, malá Andromeda a Narcisa. Celá rodinka … a počkat, kde je Bella?
Pořádně se porozhlédnu po nástupišti a už jí vidím. Baví se s nějakou spokojenou rodinkou. Muž, žena a jejich brýlatý synáček. Kdo to může být?? Teta ani strýc se netváří příliš nadšeně na její chování. No, nic, pomalu se loudám do vlaku a táhnu za sebou svůj těžký kufr.
"Ahoj, nechceš pomoct?" zeptá se mě jeden světlovlasý klučina. Neochotně přikývnu a společnými silami dostaneme můj kufr do vlaku. Procházíme celý vlak až na konci najdeme prázdné kupé.
"Mimochodem, já se jmenuji Remus Lupin," zahájí konverzaci chlapec a podá mi ruku. Moje slušné vychování mě přemůže a já mu ruku taktéž podám a představím se.
"Sirius Black," jakmile se naše dlaně dotknou on ucukne, zmateně se na něj podívám.
"To nic, jen mám alergii na stříbro," snaží se to zamluvit, ale já mu moc nevěřím, no stejně se časem uvidí. Pár minut před odjezdem se omluví a ještě vyběhne z vlaku, naposledy se rozloučit s rodiči. Jsou to světlovlasí manželé, stojící osamoceni na kraji nástupiště.
Konečně jedeme. Dveře se otevřou a v nich stojí sestřenka Bellatrix.
"Ahoj, Siriusi, doufám, že víš, že tě mám na starosti, takže mě budeš poslouchat a nebudeš vyvádět žádné hlouposti a přidělávat mi starosti jako Narcissa, když se jí ztratí její oblíbené medvídkové pyžámko," zapitvoří se a zase odejde. To je jí podobné. Za chvíli se znovu otevřou dveře, čekal bych toho kluka no jak se jen jmenuje -… už vím - Remus! Ale ne, ve dveřích stojí ten brýlatej kluk a ptá se:
"Je tady volno?" jen kývnu hlavou a dál se o něj nestarám. On však chce mluvit stůj co stůj.
"Ahoj, já jsem James Potter a ty?" ztuhnu, no jasně Trixxiin nevlastní brácha! Proto s nimi stála na nástupišti! Konečně mi to všechno docvakne. Znovu se otevřou dveře a v nich stojí ………… Remus.

444444444444444444444444444444444444444444

Jsem vzhůru už od půl páté, ani nemůžu dospat, tak se do Bradavic těším. Přemýšlím jaké to tam bude, najdu si kamarády i když jsem vlkodlak? I kdybych jim to neřekl, tak každý bystřejší člověk to po pár měsících zjistí, ale když už mi profesor Brumbál tu šanci dal, tak bych ji neměl propásnout.
Nějak jsem se zapřemýšlel. Slyším mamku, jak dole v kuchyni připravuje snídani, to znamená, že musí být kolem osmé hodiny. Nechám to přemýšlení na jindy a půjdu raději na snídani. V rychlosti se obléknu a upravím, ještě jednou překontroluji své věci v kufru, no jo já vím, jsem strašný puntičkář, a můžu jít snídat. Hm, šunkovo-sýrové sendviče- po těch se mi bude v Bradavicích stýskat! Máma zkrátka ví, co mi chutná, pomyslím si a pak už se jen cpu.
Konečně už je půl jedenácté a my vyrážíme vlakem na nádraží King´s Cross. Cestou si prohlížím krajinu, ale cesta uběhne tak rychle, že jsem se ani moc nepokochal. No nevadí, to snad napravím cestou do školy.
Přesně za pět minut vlak odjíždí. Prošli jsme přepážkou a rodiče mě popostrkují k vlaku. Vidím, že mají slzy v očích a mě začínají štípat taky, nechci se tu, ale hned ztrapnit, a tak vezmu svoje zavazadlo a jdu. Cestou vidím jednoho kluka jak se vleče s těžkým kufrem. Nabídnu mu pomoc:
"Ahoj, nechceš s tím pomoct?" značně neochotně přikývne a my pak společnými silami dostaneme kufr do vlaku. Procházíme chodbičkou a hledáme volné kupé, najdeme jen jedno, sednu si, i když to vypadá, že moje přítomnost není dvakrát vítaná. Jinde, ale není volné místo, takže to bude muset vydržet. Vždyť já jsem se ještě ani nepředstavil! Musím to napravit:
"Mimochodem, já se jmenuji Remus Lupin," podám mu ruku. Chvíli se na mě dívá, ale nakonec mi ruku podá a představí se:
"Sirius Black," jenže ouvej, má na ruce stříbrný prstýnek.
"To nic, jen mám alergii na stříbro," snažím se to zamluvit, ale nějak se mi to nedaří, vždycky jsem byl špatný lhář. Naštěstí se k tomu nevrací. Teď jsem si vzpomněl, vždyť jsem se ještě pořádně nerozloučil s rodiči. Pláč je snad zažehnán. Vyběhnu z kupé a naposledy je obejmu.
"Měj se hezky, Remi. Hodně nám piš, jak se máš, ano?" mámě stéká několik slz po tváři, táta mě jen obejme a popostrčí k vlaku, který se chystá každou chvíli odjet. Usměju se na ně a nastoupím si. Ještě dlouho jim z okénka mávám až mi nakonec docela zmizí. Vracím se zpět do našeho kupé. Všimnu si, že tam sedí ještě jeden pro mě nenzámý kluk, hm, tak to bude zajímavé.
"Ahoj, já jsem Remus Lupin, a ty?" zeptám se černovlasého chlapce s brýlemi. Přijde mi sympatický. Rozhodně víc než můj první společník- jakže se jmenuje? Se... ne Sari nebo.. Sin.. už vím! Sirius. Byl by docela trapas zapomenout jeho jméno hned po pár minutách.
"Já jsem James Potter," představí se a přátelsky se usměje. Sednu si na své místo a snažím se navázat konverzaci.
"Těšíte se do Bradavic?" odpoví mi jen James.
"Jo, táta a ségry mi o nich hodně vyprávěli, chtěl bych se dostat do Nebelvíru, co ty?"
"Hm, máma je mudla, ale táta chodil do Nebelvíru, takže bych se tam chtěl taky dostat," Sirius si jen povzdychne. Tázavě se podívám na Jamese, ale ten jen pokrčí rameny. Zbytek cesty jsme strávili mlčením. Začíná se stmívat, takže bychom tam už každou chvíli měli být. A opravdu,  vlak už zpomaluje až zastavil úplně .