Prosinec 2010

6. kapitola Nová schopnost

18. prosince 2010 v 19:07 | Beltrix |  Lilly Andrea Potterová
Víte, co si na nás děda vymyslel? Asi ne. Tak já vám to teda povím!! Museli jsme čistit nejméně 50 kotlíků zašpiněných od nějakých hnusů a pak jsme si ještě napsali cvičný test z lektvarů. Samozřejmě, že si to i oznámkuje, ale jen je otázkou jestli to bude počítat jako normální známku nebo jestli to nebude počítat vůbec. I když to bylo dost lehký, takže si myslím, že dostanu dobrou známku. Koneckonců jsem dědova oblíbená vnučka. Ale stejně mě to štve!

Jenom jedna věc mi dělá hodně starosti. Zjistila jsem, že ke mně dolétávají myšlenky jiných lidí. Někdy je to i sranda, ale většinou to přijde v tu nejméně vhodnou chvíli. Nejspíš to bude jedna z těch schopností, o nichž mluvila Elyon. To, ale znamená, že se se mnou brzy spojí. Jen nevím jestli zase omdlím nebo normálně ve spaní, protože pokud bych takhle pořád omdlívala, tak by si mohl někdo myslet buď, že jsem těhotná nebo nejsem normální. No, i když já vlastně nejsem normální, ale to je věc vedlejší.  

A měla jsem pravdu. Hned jakmile jsem ten večer po trestu usnula, ocitla jsem se zase po víření v zemi Meridiánu. Tam byla dnes jen Elyon a jako vždy se přívětivě usmívala. Umí se vůbec mračit? To by mě zajímalo, asi to budu muset zjistit.
"Tak milá Lily, nejspíš víš, proč jsem si tě sem znovu přenesla." Zkoumavě se na mě zadívala a po mém přikývnutí pokračovala.
"Takže se u tebe projevila první schopnost - čtení myšlenek. Naučit se to ovládat bude dost obtížné, ale jakmile zvládneš jednu, tak ty další budeš zvládat lehce." To mě má uklidnit nebo vyděsit?!
 Lehce se pousměje a pak mě opět vede složitými chodbami paláce. Elyon se tváří velmi zamyšleně a mě by zajímalo nad čím dumá. Zrovna když bych to potřebovala tak ty myšlenky ke mně nejdou!
"Musíš se pořádně soustředit a třeba se ti podaří přečíst mé myšlenky." Odpoví mi královna na nevyřčený dotaz.
"Netvař se tak překvapeně, já jako královna této země, mám také určité schopnosti, i když tvé budou z neznámých důvodů silnější a rozsáhlejší a také jich bude více." Ani nevím jak, ale dostali jsme se před krásně tvarované a vyřezávané dřevěné dveře, žena mi pokyne a já vstoupím do krásně prosvětleného pokoje, v němž zabírá nejvíce místa postel, psací stůl a dvě skříně.
"Toto bude tvůj pokoj, po dobu, kterou zde strávíš zde můžeš odpočívat nebo trávit příjemné chvilky."
"A to tady budu někdy tak dlouho?" Zeptám se po chvíli naprostého zmatku.
"Omlouvám se, drahoušku, ale předpokládám, že se u tebe dřív nebo později objeví schopnost zastavování času. Zatím ji sice nemáš, ale já jí vládnu už nějakou dobu, takže i když tady uběhne týden tak u vás to znamená pouhou noc." Přikývnu a čekám jakou další neuvěřitelnou věc se dozvím.
"Dnes ti jen povím základy tvé moci, zkoušet ji budeme až si tě sem povolám příště, což bude přesně za týden." Podívám se na ní naprosto nechápavě.
"Proč to nemůže být už zítra?"
"Cesta mezi světy je pro tebe velmi vyčerpávající, nejspíš se ti to nezdá, ale bere ti to velmi moc životní síly. A nejen to, máš ještě moc rodiny Blackových, věštecké sny a podobné. Proto se budeme scházet jen jednou týdně, abys měla dost sil na cvičení." Odmlčí se a nechá mi tak prostor na myšlenky a dotazy.
"Takže, budeš mít moc číst myšlenky druhých a to i přes nitroobranu. To bude, ale o hodně složitější, než normálně. Jsi první po více než tisíci letech, kdo dostal tu moc v takovém rozsahu. Můžeš cvičit ve svém okolí, ale moc to nezneužívej." Spiklenecky na mě mrkne a pak mávne rukou a vedle ní se objeví jakýsi portál nebo průchod. Pokyne mi, že mám projít a já se rázem ocitnu v bradavické ložnici, ve své posteli a těžce oddechuji. Opatrně se rozhlédnu kolem jestli holky spí, ale nikde žádný pohyb není vidět. Zavrtím trochu hlavou a otočím se abych se aspoň trošku prospala.

Druhý den byl celkem fajn až na to, že jsem byla totálně nevyspalá. Zkoušela jsem své schopnosti, ale podařilo se mi to jenom jednou a to u Clar, která se mě ráno pokoušela vzbudit, vím, že to nebylo vůči sestřence fér, ale pokusný králíci se hledaj těžce... proč asi :-D. Myslela na to jestli bude mít už děda opravené ty testy, no já upřímně doufám, že jo, pokud vím, tak jsem tam nic nezkazila, takže by to nemuselo dopadnout nejhůř.

No ve svém odhadu jsem se nemýlila:
Dveře se zprudka otevřely a profesor jako vždy vevlál dovnitř. V ruce držel naše testy, ale bylo jich nějak moc. Na to, že nás bylo pět, tak těch papírů bylo přinejmenším třicet. Odpověď na své myšlenky jsem dostala téměř okamžitě.
"Dnes si napíšeme opakovací test na látku, kterou byste měli mít zvládnutou. Eskoilová rozdejte to." Podal jí většinu pergamenů až na několik, které jsem identifikovala jako ty naše.
"Slečno Potterová, rozdejte tyto." Strčil mi prověrky do ruky a já jsem je bleskově dala svým spolutrestníkům. Sedla jsem si na své místo a prohlédla si známku - dostala jsem N. Měla jsem tam pár drobných chybiček, ale stejně jsem dopadla dobře. Mrkla jsem po těch čtyřech a všichni na mě ukázali zvednuté palce, Tedy ještě přidal šibalské mrknutí.

Konečně jsem dostala svojí další písemku, kterou jsem měla psát společně se zbytkem třídy a s údivem jsem zjistila, že je naprosto stejná jako ta, jenž jsme psali na trestu. Očkem jsem mrkla po Vicky a Sabrině, jejichž výraz byl podobný mému. Jediný pohled na dědu mi stačil abych zjistila, že to udělal záměrně. Vždyť jsem říkala, že jsem jeho oblíbená vnučka.

"Tak to bych do dědy nikdy neřek, že budeme mít protekci a zrovna u něho! Vzpomínáte holky, jak nám sliboval, že nás bude bedlivě sledovat a trestat? Tak to nějak moc neplní. Né, že bych si stěžoval jen … ááááá." Nestihl dokončit Ted větu, protože zapomněl na ten mizící schod a teď se jednou nohou a horní polovinou těla nakláněl uprostřed schodů a druhou měl zaseklou v tom neviditelném schodě.
"Ježiši, co teď budeme dělat?" Ptá se zděšeně Sabrina a pokouší se Teda vytáhnout. Jenže podle toho jak se bratránek tváří, tak mu to způsobuje ještě větší bolest.
Naštěstí jde kolem profesorka Weasleyová. Okamžitě si všimne toho, co se stalo a ví si rady.
"Pane Lupine, můžete mi vysvětlit, co jste zase vyváděl?" Zeptá se hned, jakmile mu pomůže.
"Já jsem si povídal s děvčaty a nějak jsem zapomněl na ten mizící schod." Omluvně se usměje a nasadí pohled pokáraného štěněte. Nebo spíš vlčete? Ono když je váš otec vlkodlak, tak vám to třeba ani nepřijde.
"Tak teď už, ale běžte na oběd, ať stihnete odpolední vyučování." Promluví profesorka a jemně nás popostrčí správným směrem a odkráčí.
"Máma má pravdu, pojďme." Navrhne nesměle Victorie a my s malým přikývnutím ji následujeme.
Cestou ještě debatujeme:
"Stejně je to, ale vůči ostatním nefér. Vždyť my jsme ten test už psali a věděli jsme jaké jsou správné odpovědi, kdyžto oni ne." Mírně se zamračila Clarissa. Ta holka si dělá příliš starostí se spravedlností. Ale jsme asi první Nebelvířané, kteří mají u obávaného netopýra protekci. To potěší. 
"To nemá smysl řešit. My jsme zase museli čistit ty kotlíky a ještě psát test, tak to má být třeba odškodné." Sebejistě se usměje Teddy a já s veselým přikývnutím souhlasím. Clar se dívá pořád skepticky, Sabrina si našeho rozhovoru moc nevšímá a raději se baví s Vicky na téma móda.
Tenhle den je prostě vydařený.