7. kapitola Prozrazení

2. ledna 2011 v 17:01 | Beltrix |  Lilly Andrea Potterová
No minulý týden byl možná vydařený, ale tenhle rozhodně ne. A to ani náhodou.
Zavolala si mě totiž Elyon:

Tentokrát jsem nepřistála na louce, ale u sebe v pokoji. Mimořádně tam seděla moje babička Lily. Jemně se na mě usmívala a když jsem se pohodlně uvelebila začala povídat:
"Zlatíčko, jelikož se u tebe projevila tvá první schopnost a začnou teď už hojně přibývat, to se neboj, budeš hodně vyčerpaná a budeš muset tajit všechna tato tajemství, rozhodli jsme se, že
je načase, abys někomu řekla všechno nebo alespoň část toho o naší zemi a ostatní. Vybrat si smíš jen jednu jedinou osobu. A pamatuj, vyber si někoho spolehlivého, jež ti vždy pomůže a dokáže udržet tajemství" Rozhlédla se po pokoji a pak mi doporučila:
"Měla by sis trošku odpočinout. Asi za dvě hodiny si pro tebe přijde Elyon. A také by sis sem měla přinést nějaké osobní věci, ať se necítíš tak osaměle."

Ty dvě hodiny, při nichž jsem ležela na posteli a zírala do stropu jsem taky využila k přemýšlení o tom, komu z mých blízkých to tajemství řeknu. Jako první mě napadl Tedy, Clar, Sabri nebo Vicky, ale asi po hodině jsem ten nápad zavrhla, jelikož asi nikdo z nich by nedokázal udržet v tajnosti tu věc příliš dlouho a asi by mi ani nedokázali pomoct.
Brácha (natož ségra) nepřipadal v úvahu.
Tak snad rodiče?
Jistě u těch jsem si mohla být jistá, že to nikomu neprozradí, ale mamku by to zbytečně vylekalo. Tak možná taťka? Nebo babi Andromeda nebo snad děda Severus?

Musela jsem nechat přemýšlení na později, jelikož pro mě přišla Elyon.

Zkoušely jsme čtení myšlenek. Celkem se mi to dařilo až na to, kdy použila královna nitroobranu. To jsem skoro její myšlenky "neslyšela".
Ona mě však ujistila, že normální lidé tak silnou nitroobranu nemají.

Pak mě poslala zpátky do pokoje a cvičily jsme až druhý den.
Dařilo se mi už lépe a už jsem si myslela, jak lehké bude ovládat svou novou moc. V praxi se to však ukázalo jako několikanásobně větší problém.

Vzhledem k tomu, že jsem tam byla déle než obvykle, tak jsem se vrátila dýl v noci a spala jsem jen asi pět hodin, což je pro mě dost málo.

Takže ani nebylo divu, že jsem usnula na Přeměňování. Naneštěstí si mě všimla profesorka Weasleyová, ale když jsem správně zodpověděla její otázku, tak se spokojila s tím, že mi strhla 20 bodů.

Pak už jsem se radši do konce hodiny hlídala.

Jenže jako další jsme měli Lektvary. Na těch jsem sice neusnula, ale podařilo se mi tak "trošku" pokazit lektvar hojivosti, jež jsem dědovi bravurně předvedla o letních prázdninách. A teď jsem ho totálně zpackala.
V duchu jsem se modlila, aby mě ušetřil školního trestu - koneckonců jsem přeci jeho oblíbená vnučka, jenže dědu zrovna to moje chování začalo zajímat. Takže jsem trest dostala.

Jen taktak jsem přežila konec vyučování a jakmile skončilo, tak jsem letěla na oběd a pádila do společenky. Tam sem si kecla do křesla ke krbu a ponořila se naplno do svých myšlenek.

Táta by určitě moje tajemství dokázal udržet a vlastně by mi i rozuměl, vždyť i on sám měl určitě plno tajemství. Přece jen to byl "Chlapec, který přežil", Vyvolený a nevím,kdo ještě, ale nezasloužil by si už mít klid?

A nebo snad děda? V něj mám stejnou důvěru jako v tátu. On musel střežit hned několik tajemství před Voldemortem a dokázal to! A určitě by nebyl tak starostlivý jako táta.

Nebo snad teta Belltrix?
Teta Narcissa?
Strejda Lucius?
Strejda Sirius?
Nebo nějaká sestřenka nebo bratránek?

Ach bože! Jak jen se mám rozhodnout?
Babička Lily měla pravdu. Těch tajemství je na mě moc a to jsem teprve na začátku!

"Lily!" Zařve mi do ucha něčí hlas a ta osoba, pokud nemá pádný důvod mě rušit, bude během chvilky zasažena nějakým hezkým kouzlíčkem.
"Co je?" Zeptám se toho člověka a zjistím, že mým narušitelem je Clarissa. Nevrle se na ni zadívám, i když ona samozřejmě nemá s mojí špatnou náladou nic společného a vlastně ani za nic nemůže. Jsem prostě naštvaná na celý svět. 
"Jen jestli bys už neměla jít. Je skoro pět a děda nerad čeká." No to snad není možný, sedím tady už od jedné, takže skoro čtyři hodiny přemýšlím a ještě jsem vůbec nic nevymyslela. Nejspíš mi mozek vypověděl službu a nedal mi předem vědět. No nic sestřenka
má pravdu - už jdu.

No stihla jsem to jen taktak. Jen co jsem zaklepala a vešla, odbila pátá hodina. Zůstala jsem stát u dveří, jelikož děda nebyl nikde vidět.
Jak jsem ovšem zjistila, tak zůstávat u dveří nebyl moc dobrý nápad.
Asi o pět vteřin později je totiž děda rozrazil a já jsem spadla na zem. Naštěstí si mě ihned všiml a pomohl mi na nohy.
"Promiň, Lily, nevěděl jsem, že budeš tak přesná. Jsi jinak v pořádku?" Zeptá se tím starostlivým hlasem, jež používá pouze, když mluví s někým z rodiny a prohlíží si mě.
"Jen mě trochu bolí hlava." Přešel ke skříňce s lektvary a podal mi jednu malou lahvičku.
"Vypij to." Pak už jsem jen cítila jak bolest hlavy pomalu ustupuje. Dědovy lektvary jsou boží.

A jak jsem čekala, tak vyptávání přišlo.

"Lily, co se s tebou v poslední době děje?" Pohlédl na mě tím svým zkoumavým pohledem a já ani nevím jak, ale všechno jsem mu prostě vyklopila.
Děda se chvíli jen díval, pak si mě přitáhl k sobě a já jsem tak nějak v jeho náručí usnula.
Probudila jsem se až druhý den ráno v jeho posteli, zatímco on seděl u stolu a opravoval nějaké úkoly. Při pohledu na budík jsem jen zanaříkala. Bylo teprve půl pátý.

"Vyspala ses dobře?" Vyruší mě z přemýšlení děda.
"Celkem jo." Pousmál se a pak dodal:
"Mimochodem bude to naše velké tajemství. Zatím ještě spi, probudím tě včas." Vděčně se usměju a opět se propadám do sladké říše snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily Black Lily Black | Web | 8. ledna 2011 v 14:09 | Reagovat

to je nádherná povídka!!!moc se ti povedla!!

2 Beltrix Beltrix | Web | 1. února 2011 v 20:44 | Reagovat

[1]: Děkuju ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama