Duben 2011

9.Kapitola Manuguárové

30. dubna 2011 v 13:01 | Beltrix |  Lilly Andrea Potterová
Podivné bytosti. Jako by se vznášely a neslyšně pluly vzduchem. Skoro to vypadalo, že se vznášely samy pláště, jen ty krvavé rudé oči všechny ujistí, že to nejsou jen pláště, ale velice silní nepřátelé. Trochu mi připomínají mozkomory z tátova vyprávění. Podivný hlásek v hlavě mi, ale našeptává, že toto bude ještě horší.
Primusové právě poslali dolů další žáky, ale teď ztuhli a vyděšeně zírali na podivné tvory. Došlo mi, že to nejspíš budou ti tajemní Manuguárové. Pár vteřin všichni ustali v pohybech a probodávali se pohledem. Jako první to přestalo bavit nepřítele. Sípavě se jeden z nich nadechl vydechl stříbrný obláček, který se nebezpečně rychle přibližoval k mým spolužákům. Zkoušeli všechny možné štíty a kouzla, ale nic nepomáhalo.
A obláček se blížil pořád dál a dál. Pozvolna si to namířil k jedné mé spolužačce z prvního ročníku - Charlotte Longbottomové. Nikdo ani nedýchal strachy, když se k ní obláček přiblížil. Pak se ozval výkřik, nevím už, kdo to zakřičel, ale pamatuji si jen to, že Lotta padla k zemi s očima vytřeštěnýma a už se nepohnula. Nikdy.
Její starší sestře Gabrielle začaly stékat slzy po tvářích a pak začala křičet. Padla na kolena, obličej v dlaních a tak si nevšimla, že další stříbrný obláček zamířil přímo k ní. Toho jsem si ovšem všimla já. Ne, tohle už nedovolím! křičelo mé vnitřní já. Jenže co mám dělat? Co mám sakra dělat?! Do očí se mi hrnuly slzy a já si slíbila - už nikdy nedovolím, aby někdo ublížil někomu mé blízkému.
Odhodlaně jsem zvedla hlavu a zadívala se přímo do těch rudých očí.
A stalo se něco neočekávaného.
Z rukou mi vyšlehly stříbrné paprsky a zamířily přímo k těm vrahům. Vpily se prvním dvou do očí a oni začali řvát. Kroutili se bolestí a primusové tak získali čas poslat další skupinku. Zbývalo už asi jen 10 dětí.
Už vysílali předposlední skupinu a připravovali další, ale Gabrielle se odmítala vzdálit od své malé sestřičky. Tím značně komplikovala situaci a ostatní, jimiž smrt malé Lotty hodně otřásla zvlášť těmi mladšími, věděli, že se musí zachránit především oni a navíc se vše událo tak rychle, že si to vlastně ještě pořádně neuvědomili.
Vedle mě stála Clar a Teddy, zadívala jsem se mu do očí a to byla ta osudová chyba.
Jakmile jsem přerušila oční kontakt s těmi netvory, jeden z nich se vzpamatoval a vysál z druhého životní sílu - tím ho zabil - a poslal na mě ten zatím nejsilnější oblak.
Všimla jsem si ho až příliš pozdě. Byl téměř u mě, když se mi před očima objevil výraz Charlottina obličeje, zdvihla se ve mně taková vlna nenávisti, až mě to samotnou překvapilo.
Tentokrát to byl ohnivý plamen.
Nevím co bylo pak, víc si nepamatuji.
Probudila jsem se až za několik dní na ošetřovně.
Nikdo u mě nebyl a já si jen matně vzpomínala, co se stalo. Jako první se mi ostře vyjevila Lottina tvář. A pak další a další vzpomínky.
"Lily, konečně! Víš jaký jsi nám nahnala strach? Holčičko moje," vrhla se ke mně máma. Pevně mě objala a já se po několika týdnech cítila naprosto v bezpečí a milována.
"Mami, co se stalo?" Zeptala jsem se po chvíli naprostého zmatení.
"Víš holčičko, hodně jsi toho zaspala." V duchu jsem se ušklíbla, to by člověk neřek. Mamka mě znovu objala snad ještě pevněji než předtím. Měla jsem pocit, že mě štěstím umačká, ale tomu zabránila nově příchozí.
"Abys jí neumačkala," rýpla si teta Trix a jen se na mě usmála. Pořád byla stejně krásná, přestože jí už značně táhlo na šedesát. Uhlově černé vlasy se jí nezměnily jen dobrý pozorovatel by v nich našel pár šedivých vlasů. Tmavě modré oči byly stejně živé jako vždy, jen pár vrásek jí přibylo.
"Tak marode, vyprávěj, co si pamatuješ jako poslední." Sedla si ke mně na postel a já musela hodně přemýšlet, co si jako poslední pamatuju. Když jsem to konečně našla a chtěla začít vyprávět, vtrhl nám do toho hádající se děda se Siriusem.
Jakmile si však všimli, že jsem již vzhůru dědův pohled změkl a skoro nepostřehnutelně se na mě usmál. Tak, jak to umí jen on.
Bellin manžel na něj vrhl ještě zlostný pohled, ale když spatřil hněv ve tváři své manželky rychle toho nechal. Přitáhl si k mé posteli židli a kolem pasu Trix objal. Nejspíš si ji chtěl usmířit, ona se o něj opřela a pobídla mě abych začala.
Když jsem se dostala až k smrti Charlotte dovnitř vpadl dovnitř táta s Nevillem Longbottomem. Hned za nimi vběhla Lenka Longbottomová, jeho manželka a matka malé Lotty.
Taťka se jen zběžně rozhlédl a když uviděl, že jsem vzhůru přišel až ke mně a pevně mě objal. Tento výjev ovšem vehnal slzy do očí manželům Longbottomovým.
Máma se ode mě zvedla a přistoupila k opodál stojícím manželům, kteří jen taktak udrželi slzy na místě. Objala druhou ženu a přitiskla si ji k sobě v konejšivém objetí.
Lenka se rozplakala.
Strejda Neville zatím přišel ke mně a podíval se mi do očí:
"Děkuji ti Lily, že jsi nám zachránila alespoň Gabriellu. Nevím, jak bych zvládl přijít i o ni." Z očí mu steklo několik slz. Přesto se na mě pokusil usmát.
Jeho manželka se mezitím stihla jakžtakž uklidnit a také přešla ke mně.
Ani se nesnažila usmát pouze tichým hlasem řekla:
"Jsi hodné děvče, Lily:" Pohladila mě něžně po vlasech, tak jak to nejspíš dělávala Charlottě a odešla.
Její manžel jí po chvilce následoval.
Zavládlo tíživé ticho.
Nikdo se neodhodlal promluvit jako první.
Trapné mlčen přerušil až brácha, který přiletěl s Amy, již táhl za ruku.
Mamka se na něj káravě zadívala, když mi vyskočil na postel a pověsil se mi na krk, ale to mu bylo víceméně jedno. I když ne vždycky spolu vycházíme dobře, tak stejně se máme hrozně rádi.
Amanda se jen vyděšeně rozhlížela po tolika lidech. Setkání celé rodiny ještě nezažila, protože minule jí bylo sotva pár týdnů možná tak 2 měsíce.
Bylo vidět, že se jí to moc nelíbí a když táta i máma už zase seděli u mě, natáhla ruce k dědovi.
(Teď už nebudu psát z pohledu Lily, protože se chci více zaměřit i na jiné postavy.)
Bylo dost zvláštní sledovat jak obávaný mistr lektvarů zvedá do náruče malou vystrašenou holčičku. Ta mu obtočila ruce kolem krku a dala mu pusinku na tvář.
Kupodivu se ani neušklíbl ani neprohodil žádnou jízlivou poznámku.
Vypadalo to, jako by byl zvyklý na dětská objetí a rozmary.
Koneckonců- vychoval se svou manželkou 4 děti. A ještě několik vnoučat a jelikož to vypadalo, že se mu ještě nechce odejít do důchodu a vitalita z něj jen sálala, takže se určitě dočká i pravnoučat.
Lily seděla na posteli a tulila se k rodičům. I když věděla, že nemůže za Lottinu smrt, stále ji viděla živě před sebou a nedokázala na to zapomenout. Umínila si, že už nikomu nedovolí, aby ublížil jejím blízkým.
Snažila se tvářit vesele a většina jí to i uvěřila, ale Severuse ani Belatrix nepřesvědčila. Rozhodli se jí dát čas, ale především jí být oporou. To potřebovala ze všeho nejvíce.